Videorekordér zpracovává a ukládá obraz z bezpečnostních kamer na pevný disk (používá se stejný jako v běžných počítačích – rozhraní SATA). První otázkou při výběru je, jestli budeme chtít digitální videorekordér (DVR) nebo síťový (NVR). Síťový použijeme v případě připojení digitálních (IP) kamer, DVR v případě analogových kamer.
Nejdůležitějším parametrem při výběru videorekordéru je jeho rozlišení. To se udává v počtu obrazových bodů (čím víc bodů, tím lepší kvalita obrazu). V současnosti se používají následující rozlišení:
D1 (720x576 bodů) – toto je rozlišení klasické televize v PAL formátu. Dnes (2013) je toto rozlišení nejpoužívanější.
HD1 (720x288 bodů) – zkratka znamená „half D1“, jedná se tedy o poloviční rozlišení, než jaké nabízí D1. Výhodou je nižší potřebná kapacita pevného disku, nevýhodou samozřejmě horší kvalita záznamu.
CIF (352x288 bodů) – velmi nízká kvalita, dnes se používá už jen u přehledových systémů, kde nás nezajímají detaily (např. obsazenost parkoviště, pokud nás nezajímá typ a SPZka auta).
O kvalitě záznamu kromě rozlišení rozhoduje i počet snímků za sekundu (fps). U bezpečnostních kamer však nepotřebujeme kvalitu večerního filmu (fps 25 a víc), protože kamerové záznamy mají sloužit spíš jako důkazní materiál v případě krádeže nebo jiného zločinu. Dostačující snímková frekvence pro toto použití je 15 fps.
U tohoto údaje je zapotřebí být opatrný, pokud výrobce udává maximální fps – může se jednat o fps použitelné v nízkém rozlišení, které se nedá nastavit při rozlišení D1! Nejvyšší fps, které dnešní videorekordéry nabízejí je 25. Proto pokud se setkáte s údajem 100 a více, jedná se o součet pro všechny kanály videorekordéru (po vydělení počtem kanálů získáte reálnou hodnotu pro jeden kanál).
Udává, kolik kamer se dá k videorekordéru připojit.
Záznam při pohybu – Nejpoužívanější a nejdůležitější funkce dnešních videorekordérů. Lze nastavit pro každý kanál zvlášť nebo třeba pro určitou denní dobu. V podstatě se jedná o funkci, která je laicky označována jako „kamera s detekcí pohybu“.
Vstup a výstup alarmu – Na vstup videorekordéru lze připojit čidlo zabezpečovacího systému. Obraz se začne zaznamenávat v případě spuštění alarmu. Další užitečnou funkcí je detekce konkrétního čidla u otočných kamer, které dokážou např. rozeznat, které dveře se otevřely, otočit se k nim, zazoomovat a přiblížit tak dění, které nás zajímá.
Zobrazení kanálů – Udává, jakým způsobem a kolik kanálů najednou lze zobrazit na monitoru připojeném k videorekordéru.
RS-485 rozhraní – Rozhraní, přes které se dají ovládat otočné kamery a kamery se zoomovacím objektivem.
Záleží opět především na tom, jestli se jedná o síťový nebo digitální videorekordér. Podle našich zkušeností se na 500GB disk vejde záznam z jedné kamery o délce 30 týdnů (z deseti kamer o délce 3 týdny atd.).
Digitální kamery jsou novější technologií než analogové a mají podstatně kvalitnější obraz. Na 500GB disk se pak vejdou čtyři až šest týdnů záznamů z jedné kamery. Potřebná kapacita však závisí na kompresi obrazu, pohybu v záznamu a dalších parametrech. Častým řešením v kamerových bezpečnostních systémech je pak zapnutí funkce „nahrávání pouze při pohybu“.