Po hlídaném objektu jsou rozmístěny detektory, které sledují podezřelé jevy (pohyb, rozbití skla, otevření dveří apod.). Ty jsou napojeny na ústřednu, která spouští poplach. Poplach může být signalizován akustickou sirénou, voláním na mobil nebo může být napojen přímo na bezpečnostní agenturu.
Detektory lze na ústřednu připojit drátem nebo bezdrátově. Bezdrátové řešení je levnější, ale vyžaduje častější údržbu (výměna baterií).
Dříve se používaly detektory tříštění skla, které se lepily přímo na okenní tabulku. Dnešní detektory fungují na principu zvuku – vyhodnocují nízké frekvence tlakové vlny při rozbití skla a vysoké frekvence tříštění. Poplach vyhlašují při současném vzniku obou frekvencí, tak aby nedocházelo k falešným poplachům např. při rozbití sklenice v místnosti. Není vhodné je instalovat do prostor s intenzivním hlukem.
Tento detektor pracuje na principu magnetu a jazýčkového relé. Novější detektory bývají polarizované, aby se nedaly ovlivnit cizím magnetem.
IR závora vysílá infračervené vlnění a měří jeho zpětný odraz od protějšího odrazného tělesa. Poplach vyhlašuje v případě protnutí paprsku jakýmkoli cizím tělesem a změny směru odrazu.
Venkovní detektory pohybu jsou z hlediska konstrukce nejsložitějším systémem. Je potřeba např. odlišit pohyb před plotem od pohybu za plotem, odstínit vliv počasí, drobných zvířat apod. Nově se jako venkovní detektory používají právě perimetrické detektory pohybu. Ty nejsou viditelné, protože jsou zakopané pod zemí a spouštějí se našlápnutím. Existují i speciální perimetrické detektory pod beton, či detektory, indikující přelézání nebo stříhání plotu apod.
Detektory se většinou instalují do částí objektu, kudy musí zloděj projít (chodba, spojovací místnosti apod.). Tento způsob zabezpečení však nevyhlásí poplach v případě, že zloděj vleze oknem, zůstane jen v jedné místnosti a stejným oknem opět uteče.
Bezpečnějším řešením je instalovat detektory do každé místnosti.
Detektory by neměly být ničím zakryty a měly by „vidět“ na celou místnost. Důležitá je odborná instalace – při laické může vlivem rušivých elementů docházet k častým falešným poplachům. Klasickým případem je např. instalace PIR detektoru v místě, kde je ve zdi vyvrtaná díra, kterou proudí vzduch. Tento proud pak vlivem změny teploty spouští falešné poplachy.
Ve filmech se občas takové scény objevují, ale všechny známé praktiky detektory téměř vždy odhalí. Nejznámějšími druhy pokusů je např. odstínění osoby alobalem tak, aby nevysílala IR záření. Velmi pomalý nebo naopak velmi rychlý pohyb, rozbití detektoru nebo vypojení elektrického proudu. Proti všem těmto způsobům jsou dnešní detektory a ústředny odolné.
Ústředna lze nastavit na různé režimy tak, že po příchodu domů má majitel čas na deaktivaci systému nebo že v noci nehlídá koridor mezi ložnicí a koupelnou apod. Některé detektory jsou imunní proti pohybu domácích mazlíčků (označení PET immune).
Ústředny se liší především počtem zón, způsobem ovládání a některými funkcemi. Zóna je elektrický okruh, na který jsou napojeny detektory tak, že je možné zjistit, ve které části objektu poplach vznikl. Největší podíl na trhu mají dnes ústředny se 6 až 18 zónami.
Na každou ústřednu lze připojit různé způsoby signalizace – akustickou nebo vizuální sirénu, která slouží k vystrašení zloděje při nepřítomnosti majitele.
Ústředny jsou napájeny klasicky ze zásuvky a navíc obsahují olověné akumulátory pro případ výpadku proudu. Ústředny pro zvýšení bezpečnosti v případě výpadku proudu a potom před vybitím záložních baterií automaticky posílají např. výstražnou sms.